Jdi na obsah Jdi na menu
 


V roce 2006 jsem měl v Benátkách nad Jizerou v muzeu výstavu. Kombinoval jsem tam fotografii s obrazy, samozřejmě malovanými. Jak jsem se k tomu dostal? Já to bral vše v strašně vážně. Když jsem začal s big bítem, měl jsem za to, že to k tomu všechno patří. Že to je to bohémství, když prostě jedete v umění a nikdo Vás klasicky v mládí nechápe. Byl to postoj buřiče a já jsem tím pak měřil vrstevníky i své kolegy a ukazoval jim nadřazenost svým zápalem. Připadalo mi, že jsem velikej umělec, kterej nejenom, že složí a otextuje píseň a je navíc i v OSA (Ochraný svaz autorský Praha), ale on ještě maluje plátna olejem, křídama, temperama, skládá básně a píše knížky. Ta touha byla tak silná, že jsem se tomu celej oddal. Tam jsem neznal bratra a je pravda, že mě to dalo organizační schopnosti a vůli dotahovat věci do konce. Časem jsem si ale uvědomil, jak se věci kolem mají a přestal jsem být takový ten kritik komerce a pochopil jsem, že každá činnost obnáší velké úsilí. Došel jsem do určité fáze smíření, kterou nakonec popisuji i ve své právě dokončené knize. Omlouvám se všem, kterým jsem někdy nějak ublížil, už toho vím o životě víc!