V této rubrice bych chtěl vyjmenovat nějaké ty vzory. Začínal jsem posloucháním Beatles, pak jsem slyšel Deep Purple a tahle kapela mě dostala. Dalším pokladem je David Coverdale a Whitesnake, Led Zeppelin, Dire Straits, Boston, Yes, Jethro Tull, Pink Floyd, Kansas, Ten Years After, ale také mě zaujal jazz-rock a třeba mám rád Mahavishnu Orchestra, Weather Report ap. Z českých kapel je to ETC, M. Efekt, Olda Veselý, Marsyas, Vlasta Redl, Michal Pavlíček, Nohavica, Merta ap. Samozřejmě sleduji vývoj muziky a koukám střídavě na stanici Óčko, MTV ap., muziky je dnes strašně moc. Kdysi jsem byl dost nekompromisní v úsudku na celkovou úroveň muziky. Co nebylo nějak umělecké - bylo hrozné. Čas mě naučil hodnotit i žánry, které jsem neuznával. Každý má svůj vkus a svou hranici, kam dokáže zajít. Časem jsem zjistil, že každá muzika dá práci, když ji chce někdo dělat poctivě. Tak došlo ke smíření žánrů. Mohu poslouchat prakticky cokoli, s tím, že mi nějaký barometr ukazuje srdečnost a pocit z poslechu. Redl rozjede s Hradišťanem moravskou píseň s bigbítem, dodělá to nakonec se slávou Čechomor, kapela Lucie nazpívá takovej ten ledabylej hlas v textu, na tom pak začne stavět  100 dalších kapel. Říha neumí zahrát sólo jako Radim Hladík a přesto ho poslouchá tisíce fandů a nedaj na něj dopustit. Někomu bohužel nic neřekne Mišík, který drží svůj styl až bravurně a  je to český poklad. Zpěvačka z Pehy hraje sólově na klávesy něco jako Semelkova Jména, bohužel po 20 letech, na Nohavicu kydaj hnůj, ale tak vzít za srdce jako on, málokdo dokáže. Merta si pokazí renomé politickými názory, Žbirka zůstává ve stejné poloze od Atlantidy, ale smysl pro melodii má... To je právě ten správnej kotel. Kabáti tady drží lať hard rockem přímo s popovými prvky halasných refrémů jako by se zastavil čas, někomu zas vadí srovnání kapel ze západu, kdy hledáme marně české TOTO, YES, je to věčný Lábuš a každý na to má jiný názor. Přesto čest a sláva těm, co dokázali vstoupit na vrcholky hor. Na to co hrají rádia, kdy si někdy připadáte jak v 80. letech - je to docela ještě dobré. O TV ani nemluvit. Ne že by nehrálo třeba Óčko muziku, ale ještě nikdy jsem tam neviděl třeba Davida Coverdaleho, asi to je pro mladé a ti už to nechtějí, navíc se tady už jednou stalo, že se začalo hrát v rádiích, co se nehrálo.... ale pak zase lidé rohodli hodit zpátečku a vše se vrátilo k Haně Zagorové a Karlu Gottovi, nic proti nim, ale kdo je tedy staromilskej? Omlovám se za to, kdyby to působilo nějak rušivě, já už se podobnými úvahami moc nezabývám, ale když dáte průběh myšlenkám, padá to samo. Dalo by se to napsat lépe, ale už je to tady... Jinak si velice vážím textů Jarka Nohavici, to je obrovskej potencionál a dar, Merta má také dobré texty a jinak samozřejmě miluju Vrbovy texty k M. efektu ap. Je fakt, že vybírat z čeho je, takže když mám blbou náladu pustím si Johna Mayalla, když chci něco skvostného hodím tam Tambu od TOTO, když chci vzpomínat jak v roce 1974 znělo české hraní proti párplovskýmu BURNU, tak si ho pustím!!! Tak nějak to asi má být. Ilustrativně přikládám fotografie mých oblíbených lidiček. První od shora: Deep Purple, Modrý efekt, Beatles, Ten Years After, David Coverdale, Mark Knopfler, Mahavishnu Orchestra, Zeppelíni, Olda Veselý, Jirka Veselý, Guma Kulhánek, Honza Hrubý,  Vláďa Merta, Jarek Nohavice, Vlasta Redl, Marian Varga a Pavel Vrba.